Rodina je ustanovená Bohem

Genesis 2:24

Manželství a rodina je základ pro společnost

Genesis 1:27-28

Genesis 17:16

⁷ Také toto jim klaď na srdce, ať jsou bez úhony. ⁸ Kdo se nestará o své blízké a zvláště o vlastní rodinu, zapřel víru a je horší než nevěřící.

1 Timoteovi 5:7-8

³ Ve dne i v noci děkuji Bohu, jemuž sloužím s čistým svědomím tak jako naši předkové, když na tebe vzpomínám ve svých modlitbách. ⁴ Nemohu zapomenout na tvé slzy; toužím tě znovu vidět a být naplněn radostí. ⁵ Vzpomínám na upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lois, tvá matka Euniké a kterou, jak jsem přesvědčen, máš i ty.

2 Timoteovi 1:3-5

²¹ Z úcty k Bohu se poddávejte jedni druhým. ²² Ženy, poddávejte se svým mužům jako Pánu. ²³ Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve – ona je jeho tělem a on jejím ochráncem. ²⁴ Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manželky vždy poddávají svým mužům. ²⁵ Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, ²⁶ aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, ²⁷ aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony. ²⁸ Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. ²⁹ Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Pán svou církev. ³⁰ Jsme přece údy jeho těla, z jeho masa, z jeho kostí. ³¹ „Proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem.“ ³² Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi. ³³ Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě. 6 Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu – tak je to správné. ² „Cti svého otce i matku,“ to je první přikázání se zaslíbením: ³ „aby se ti vedlo dobře a abys žil dlouho na zemi.“ ⁴ Vy, otcové, nepopouzejte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v kázni a v Pánově učení.

Efeským 5:21-6:24

Boží děti - Rodina je metaforou pro Boží království

Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi!a Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. ² Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. ³ Každý, kdo k němu upíná tuto naději, usiluje být čistý, jako je čistý on. ⁴ Každý, kdo páchá hřích, páchá zločin, vždyť hřích je zločin! ⁵ Víte, že on se ukázal, aby naše hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. ⁶ Kdo v něm zůstává, tedy nehřeší, ale kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal. ⁷ Nenechte se nikým oklamat, drazí. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako je spravedlivý on. ⁸ Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel od počátku hřeší. Proto se ukázal Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla. ⁹ Kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává Boží símě; nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. ¹⁰ Podle toho se poznají děti Boží a děti ďábla: kdo nežije spravedlivě a nemiluje svého bratra, není z Boha.

1 Jana 3:1-10

Děti světla

5 Jakožto milované děti se řiďte Božím příkladem ² a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť příjemně vonící Bohu. ³ Smilstvo, veškerá nečistota a chamtivost ať mezi vámi nejsou ani zmiňovány, jak se sluší na svaté. ⁴ Stejně tak není namístě sprostota, hloupé řeči a dvojsmyslné narážky, ale raději díkůčinění. ⁵ Víte přece, že žádný smilník ani nečistý nebo chamtivý člověk (což je modlář) nemá dědictví v Kristově a Božím království.

⁶ Nikoho nenechte, aby vás klamal prázdnými řečmi, neboť kvůli těmto věcem přichází na neposlušné lidi Boží hněv. ⁷ Nemějte s takovými nic společného. ⁸ Kdysi jste byli tmou, ale teď jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla, ⁹ neboť ovoce Ducha spočívá vždy v dobrotě, spravedlnosti a pravdě. ¹⁰ Rozlišujte, co se líbí Pánu; ¹¹ neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je odhalujte. ¹² Vždyť o tom, čeho se potají dopouštějí, je hanba i jen mluvit. ¹³ Vše, co je vystaveno světlu, vychází najevo a vše ozářené světlem září. ¹⁴ Proto se říká:

„Probuď se, ty, kdo spíš,

vstaň z mrtvých

a zazáří ti Kristus!“

¹⁵ Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. ¹⁶ Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. ¹⁷ Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli. ¹⁸ Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti), ale nechávejte se naplnit Duchem. ¹⁹ Promlouvejte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; svým srdcem zpívejte a hrajte Pánu. ²⁰ Vždycky za všechno děkujte Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Efeským 5:1-20

Co Bůh spojil …

¹Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem. ²Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.

³Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“ ⁴Odpověděl jim: „Copak jste nečetli, že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘^{a 5}a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘^b? ⁶A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“

⁷Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat potvrzení o rozvodu?“^{c 8}Odpověděl jim: „Mojžíš vám povolil rozvod kvůli tvrdosti vašeho srdce, ale od počátku to tak nebylo. ⁹Proto vám říkám, že kdo by se rozvedl s manželkou z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vzal si jinou, cizoloží; také ten, kdo si vezme rozvedenou, cizoloží.“

¹⁰Jeho učedníci mu řekli: „Je-li to mezi mužem a ženou takové, je lepší se neženit!“ ¹¹Odpověděl jim: „Ne všichni přijímají toto slovo, ale jen ti, kterým je to dáno. ¹²Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi sami stali pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“

Matouš 19:1-12

11 Vírou také Sára obdržela moc k početí potomka a ve svém pokročilém věku porodila, přesvědčena o věrnosti Toho, který dal zaslíbení. 12 A tak z jednoho už nemohoucího muže vzešlo bezpočet potomků, jako je hvězd na nebi a písku na mořském břehu. 13 Tito všichni zemřeli ve víře, aniž dosáhli zaslíbení. Jen je zdálky zahlédli, věřili jim, vítali je a vyznávali, že jsou na zemi cizinci a přistěhovalci. 14 Ti, kdo takto mluví, dávají najevo, že touží po vlasti. 15 Kdyby měli na mysli tu, kterou opustili, měli přece dost času k návratu. 16 Oni však toužili po lepší vlasti – po té nebeské. Sám Bůh se proto nestydí nazývat se jejich Bohem, neboť jim připravil město.

17 Vírou Abraham ve své zkoušce obětoval Izáka. Ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného syna, 18 o němž bylo řečeno: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“b 19 Počítal totiž s tím, že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně řečeno) přijal.

Židům 11:11-19