Bůh v Kristu odpustil všem kdo v něho věří

¹⁶Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. ¹⁷Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. ¹⁸Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. ¹⁹A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé. ²⁰Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. ²¹Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu.

Jan 3:16

Odpouštějte si navzájem

²⁹ Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. ³⁰ Nezarmucujte svatého Božího Ducha, jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. ³¹ Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští. ³² Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.

Efeským 4:29-32

Bůh je světlo a odpouští nám naše hříchy

⁵ Toto je poselství, které jsme slyšeli od něj a které vám předáváme: Bůh je světlo a není v něm žádná tma. ⁶ Řekneme-li, že s ním máme společenství, a přitom žijeme ve tmě, lžeme a nemáme pravdu. ⁷ Žijeme-li však ve světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. ⁸ Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. ⁹ Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. ¹⁰ Řekneme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.

1 Jana 1:5-10

Odpuštění, víra, pokora

Tehdy řekl učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. ²Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. ³Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. ⁴Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“

Lukáš 17:1-4

Skrytá zbožnost obsahuje odpuštění

⁷Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. ⁸Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. ⁹Proto se modlete takto:

Otče náš, který jsi v nebesích,

ať se posvětí tvé jméno!

¹⁰Ať přijde tvé království!

Ať se stane tvoje vůle

jako v nebi, tak i na zemi.

¹¹Dej nám dnes náš každodenní chléb

¹²a odpusť nám naše viny,

jako i my odpouštíme našim viníkům.

¹³A neuveď nás do pokušení,

ale vysvoboď nás od zlého.

Neboť tvé je království

i moc i sláva navěky! Amen.

¹⁴Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. ¹⁵Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.

¹⁶A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odplatu. ¹⁷Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, ¹⁸aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně.“

Matouš 6:7-18

Bůh je milostivý a odpouští

17 Odmítli poslouchat, nepomysleli na divy, které jsi pro ně vykonal. Zatvrdili šíji, vůdce si zvolili, aby se ve vzpouře vrátili do poroby. Ty jsi však Bůh odpuštění, milostivý a soucitný, věčně trpělivý a velmi laskavý. Neopustils je,

Nehemiáš 9:17

Ezau odpoští Jákobovi

 

Když potom Jákob pozvedl oči, hle, spatřil přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů. Rozdělil tedy děti mezi Leu, Ráchel a ty dvě otrokyně

² a postavil otrokyně s jejich dětmi dopředu, Leu s jejími dětmi za ně a Ráchel s Josefem dozadu.

³ Sám pak šel před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než došel ke svému bratru.

⁴ Ezau mu vyběhl naproti, objal ho, padl mu kolem krku a líbal ho. Oba plakali.

⁵ Když potom pozvedl oči, spatřil ženy s dětmi a řekl: „Kdo je to s tebou?“ Jákob odpověděl: „To jsou děti, kterými Bůh obdaroval tvého služebníka.“

⁶ Mezitím se přiblížily otrokyně se svými dětmi a poklonily se.

⁷ Potom se přiblížila také Lea se svými dětmi a poklonily se. Nakonec se přiblížili Josef a Ráchel a i oni se poklonili.

⁸ Ezau se zeptal: „K čemu je celý ten průvod, který jsem potkal?“ On odpověděl: „Chtěl jsem si tě příznivě naklonit, můj pane.“

⁹ Ezau řekl: „Mám dostatek, bratře, nech si, co ti patří.“

¹⁰ Jákob však odpověděl: „Prosím, nikoli! Přijmi laskavě ode mě tento dar. Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží.

¹¹ Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh ke mně byl milostivý a mám všeho dostatek.“ A naléhal na něj, až Ezau přijal.

¹² Ten potom řekl: „Vydejme se na cestu, půjdu s tebou.“

¹³ Jákob mu však odpověděl: „Můj pán ví, že děti jsou útlé a mám s sebou březí ovce a krávy. Budou-li hnány po celý den, všechen dobytek pomře.

¹⁴ Nechť prosím můj pán jde před svým služebníkem napřed; já pak budu pokračovat zvolna, jak bude moci stačit stádo, které mám před sebou, a jak budou moci stačit děti, dokud nedojdu ke svému pánu do Seíru.“

¹⁵ Ezau řekl: „Nechám tedy s tebou některé ze svých lidí.“ Jákob však odpověděl: „K čemu to, můj pane? Kéž mi jen zachováš svou přízeň.“

¹⁶ A tak se Ezau téhož dne vrátil svou cestou do Seíru,

¹⁷ zatímco Jákob se vydal k Sukotu. Tam si postavil dům a pro svůj dobytek zhotovil přístřešky. Proto se to místo jmenuje Sukot, Přístřešky.

Genesis 33:1-17

Josef odpouští svým bratrům

¹Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. „Všichni ven!“ křikl na svůj doprovod. A ačkoli s Josefem nikdo nebyl, když se dával svým bratrům poznat,

² plakal tak hlasitě, že to Egypťané slyšeli, a doneslo se to až do faraonova paláce.

³ „Já jsem Josef!“ řekl Josef svým bratrům. „Můj otec ještě žije?“ Bratři oněměli hrůzou, jak se ho lekli.

⁴ „Pojďte ke mně blíž,“ řekl Josef svým bratrům. A když přišli blíž, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta.

⁵ Netrapte se však, ani se na sebe nehněvejte, že jste mě sem prodali. Sám Bůh mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život.

⁶ Už dva roky je přece na zemi hlad a přichází ještě pět let, kdy se nebude orat ani sklízet.

⁷ Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením.

⁸ Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh! To on mě učinil faraonovým otcem, pánem celého jeho domu a vládcem nad celou egyptskou zemí.

⁹ Pospěšte si tedy, vraťte se k mému otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a přijď ke mně!

¹⁰ Budeš bydlet v kraji Gošen, kde mi budeš nablízku – ty, tví synové i synové tvých synů, tvůj brav, tvůj skot a všechno, co máš.

¹¹ Tam se o tebe postarám (neboť přijde ještě pět hladových let), abys netrpěl nouzí ty, tvůj dům, ani nic, co ti patří.‘

¹² Vidíte na vlastní oči – i můj bratr Benjamín to vidí – že s vámi mluvím já sám.

¹³ Povězte mému otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte mého otce sem!“

¹⁴ Tehdy padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a plakal, a Benjamín plakal v jeho objetí.

¹⁵ Potom líbal všechny své bratry a plakal nad nimi. Teprve pak na něj jeho bratři byli schopni promluvit.

Genesis 45:1-15

¹⁴ Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta a s ním i jeho bratři a všichni, kdo s ním šli pochovat jeho otce.

¹⁵ Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!“

¹⁶ Vzkázali tedy Josefovi: „Tvůj otec nám před smrtí přikázal:

¹⁷ ‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.‘ Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění.“ Josef se při těch slovech rozplakal.

¹⁸ Tehdy jeho bratři šli a padli před ním se slovy: „Hle, jsme tvoji služebníci!“

¹⁹ Josef jim však řekl: „Nebojte se, copak mne máte za Boha?

²⁰ Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí.

²¹ Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!“ Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě.

²² Josef tedy bydlel v Egyptě spolu s rodinou svého otce a dožil se věku 110 let.

²³ Viděl Efraimovy syny až do třetího pokolení a syny Manasesova syna Machíra přijal na svůj klín.

²⁴ Nakonec Josef řekl svým bratrům: „Já umírám, ale Bůh k vám obrátí zřetel a vyvede vás odsud do země, kterou s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi!“

²⁵ Tehdy Josef zavázal syny Izraele přísahou: „Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste mé kosti odsud!“

²⁶ Josef zemřel ve věku 110 let. Nabalzamovali ho a uložili v Egyptě do rakve.

Genesis 50:14-26

Mojžíš odpouští Izraelskému lidu

Miriam pak s Áronem pomlouvala Mojžíše kvůli habešské ženě, kterou si vzal: „Vzal si za ženu Habešanku!“

² Říkali také: „Mluví snad Hospodin jen skrze Mojžíše? Nemluví také skrze nás?“ A Hospodin to slyšel.

³ (Mojžíš byl velmi pokorný člověk, nejpokornější ze všech lidí na zemi.)

⁴ Hospodin ihned Mojžíšovi, Áronovi a Miriam řekl: „Všichni tři jděte ke Stanu setkávání!“ Všichni tři tedy šli.

⁵ Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, postavil se u vchodu do Stanu a zvolal: „Árone a Miriam!“ A když ti dva přišli,

⁶ řekl: „Slyšte má slova: Je-li mezi vámi Hospodinův prorok, dám se mu poznat skrze vidění, promluvím k němu skrze sen.

⁷ S mým služebníkem Mojžíšem je to jiné, jemu byl svěřen můj celý dům!

⁸ Tváří v tvář rozmlouvám s ním, zřetelně, nikoli v hádankách, spatřuje Hospodina tak, jak je! Jak to, že jste se nezalekli pomluvit mého služebníka Mojžíše?“

⁹ Hospodin proti nim vzplanul hněvem a odešel.

¹⁰ Oblak se vzdálil od Stanu, a hle, Miriam byla malomocná, bílá jako sníh! Když se Áron otočil k Miriam a spatřil, že je malomocná,

¹¹ řekl Mojžíšovi: „Odpusť, můj pane! Netrestej nás prosím za hřích, který jsme tak pošetile spáchali.

¹² Prosím, ať má sestra není jako mrtvý plod, co vyšel z lůna matky s tělem napůl zetlelým!“

¹³ Mojžíš tedy volal k Hospodinu: „Snažně prosím, Bože, uzdrav ji!“

¹⁴ Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Kdyby jí otec plivl do tváře, nenesla by tu hanbu sedm dní? Ať je tedy na sedm dní vykázána z tábora; teprve pak bude přijata zpět.“

¹⁵ Miriam tedy byla na sedm dní vykázána z tábora. Lid se nehnul dál, dokud Miriam nebyla přijata zpět.

¹⁶ Potom lid vytáhl z Chacerotu a utábořil se v poušti Paran.

Numeri 12:1-16

David odpouští Saulovi

Odtud pak odešel a usadil se v pevnosti En-gedi.

2 Když se Saul vrátil z tažení za Filistinci, bylo mu oznámeno: „David je právě v poušti En-gedi.“

3 Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a šel Davida s jeho muži hledat v Kamzičích skalách.

4 Cestou přišel k ovčím ohradám; byla tam jeskyně a Saul zašel dovnitř, aby si ulevil. V zadních koutech jeskyně ale seděl David se svými muži.

5 Davidovi muži mu hned šeptali: „Vidíš – to je ten den, o kterém ti říkal Hospodin: ‚Hle, vydám ti tvého nepřítele do rukou, abys s ním udělal, co budeš chtít.‘“ David vstal a nepozorovaně Saulovi uřízl cíp pláště.

6 Potom ho ale trápilo svědomí, že Saulovi uřízl ten cíp pláště,

7 a tak svým mužům řekl: „Chraň mě Hospodin, abych svému pánu, Hospodinovu pomazanému, provedl něco takového. Nevztáhnu na něj ruku – vždyť je to Hospodinův pomazaný!“

8 Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim Saula napadnout. Saul pak vyšel z jeskyně a pokračoval po cestě.

9 Hned potom vyšel z jeskyně i David a zavolal za Saulem: „Můj pane! Králi!“ Saul se ohlédl. David padl tváří k zemi a poklonil se.

10 Potom Saulovi řekl: „Proč posloucháš lidské řeči, že se ti David snaží ublížit?

11 Pohleď, dnes vidíš na vlastní oči, že mi tě v té jeskyni Hospodin vydal do rukou. Říkali mi, ať tě zabiju, ale mě tě bylo líto. Řekl jsem si, že na svého pána nevztáhnu ruku – vždyť je to Hospodinův pomazaný.

12 Podívej se, otče, jen se podívej: Mám v ruce cíp tvého pláště. Odřízl jsem ti cíp pláště, ale nezabil jsem tě. Pohleď a uznej, že jsem nespáchal žádný zločin ani zradu. Nijak jsem ti neublížil, ale ty na mě číháš, abys mě připravil o život!

13 Ať mne s tebou rozsoudí Hospodin. Hospodin ať pomstí křivdu, kterous mi způsobil, ale já na tebe nesáhnu.

14 Jak říká staré přísloví: ,Zlosynové působí zlé.‘ Já na tebe nesáhnu.

15 Na koho to vytáhl král Izraele? Koho to pronásleduješ? Mrtvého psa, pouhou blechu!

16 Ať je tedy Hospodin naším soudcem a rozsoudí mne s tebou. Ať pohlédne a ujme se mé pře a obhájí mne před tebou!“

17 Když David domluvil tuto řeč k Saulovi, Saul zvolal: „Je to tvůj hlas, Davide, synu můj?“ a hlasitě se rozplakal.

18 „Jsi spravedlivější než já,“ řekl Davidovi. „Vždyť jsi mi odplácel dobrem, ale já jsem ti odplácel zlem.

19 Dnes jsi prokázal, že se mnou jednáš dobře. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale ty jsi mě nezabil.

20 Když někdo najde svého nepřítele, copak ho nechá odejít po dobrém? Kéž ti Hospodin odplatí dobrem za to, jak ses ke mně dnes zachoval.

21 Teď už vím, že se jistě staneš králem a izraelské království bude v tvých rukou vzkvétat.

22 Proto mi teď přísahej při Hospodinu, že nevyhladíš mé potomstvo, až tu nebudu, a nevymažeš mé jméno z mého otcovského rodu.“

23 David to Saulovi odpřisáhl. Saul pak odešel domů a David se svými muži vystoupil do skalní pevnosti.

1 Samuelova 24:1-23

Za Saulem do Gibeje znovu přišli Zifejci: „David se přece ukrývá na kopci Chakila před Ješimonem.“

2 Saul se tedy se třemi tisíci mužů vybraných z Izraele vypravil na poušť Zif, aby tam hledali Davida.

3 Saul se utábořil u cesty na kopci Chakila před Ješimonem. David se právě zdržoval na poušti. Když uviděl, že za ním Saul přišel na poušť,

4 vyslal zvědy, aby se o Saulově příchodu dověděl přesně.

5 Potom se David vypravil k Saulovu tábořišti. Viděl místo, kde se uložil Saul a jeho vojevůdce Abner, syn Nerův; Saul ležel uprostřed tábora obklopen vojskem ze všech stran.

6 David se tehdy zeptal Chetejce Achimelecha a Cerujina syna Abišaje, bratra Joábova: „Kdo se mnou půjde k Saulovi do tábora?“ Abišaj odpověděl: „Já půjdu s tebou.“

7 David s Abišajem tedy vešli v noci do vojska, a hle – Saul spí uprostřed ležení a kopí má zaraženo u hlavy do země; Abner a ostatní spali okolo.

8 „Dnes ti Bůh vydal tvého nepřítele do rukou,“ řekl Abišaj Davidovi. „Dovol, ať ho teď probodnu kopím až do země. Stačí jedna rána, druhá nebude potřeba.“

9 David ale Abišajovi odpověděl: „Neubližuj mu. Kdo může beztrestně vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného?

10 Jako že je živ Hospodin,“ pokračoval David, „sám Hospodin ho raní: buď přijde jeho den a zemře anebo vytáhne do války a zahyne.

11 Mě ale Hospodin chraň, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného! Vezmi raději to kopí džbán vody, co má u hlavy, a pojďme pryč.“

12 A tak David vzal Saulovi od hlavy kopí a džbán vody a šli pryč. Nikdo si jich nevšiml, nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil. Všichni spali, protože na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.

13 David pak přešel na druhou stranu a postavil se opodál na vrchol kopce, aby byl od něj dost daleko.

14 „Co je s tebou, Abnere?“ zavolal odtud na vojsko a na Abnera, syna Nerova. „Kdo mě to volá?“ odpověděl Abner.

15 „Nejsi snad muž, kterému není v Izraeli rovno?“ volal David na Abnera. „Proč tedy nehlídáš svého krále a pána? Někdo tvému králi a pánu přišel ublížit!

16 To ses moc nevyznamenal. Jako že je živ Hospodin, zasloužíte si zemřít, protože jste neochránili svého pána, Hospodinova pomazaného. Jen se podívej, kde je královo kopí a ten džbán vody, co měl u hlavy!“

17 Vtom Saul poznal Davida po hlase: „Je to tvůj hlas, Davide, synu můj?“ zavolal na něj. „Ano, můj králi a pane,“ odpověděl David

18 a dodal: „Proč můj pán pronásleduje svého služebníka? Co jsem provedl? Jaký zločin jsem spáchal?

19 Vyslechni teď prosím, můj králi a pane, slova svého služebníka. Pokud tě proti mně podnítil Hospodin, ať tedy přijme předloženou oběť. Pokud to ale byli lidé, pak ať jsou před Hospodinem prokletí, protože mě teď vyhánějí z domova v Hospodinově dědictví. Jako by řekli: ,Běž sloužit cizím bohům!‘

20 Kéž má krev neskropí zem daleko od Hospodinovy tváře. Vždyť izraelský král vytáhl hledat pouhou blechu. Jako kdyby po horách pronásledoval koroptev.“

21 „Zhřešil jsem,“ řekl Saul. „Vrať se, můj synu Davide. Už ti neublížím, neboť sis dnes tolik cenil mého života! Ano, jednal jsem jako hlupák – hrozně jsem se zmýlil!“

22 David na to řekl: „Zde je královo kopí. Ať sem pro něj někdo z mládenců přijde.

23 Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Hospodin mi tě dnes vydal do rukou, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného.

24 Jako jsem si dnes cenil tvého života, kéž je i můj život právě tak cenný v Hospodinových očích a kéž mě vysvobodí z každého soužení.“

25 Saul Davidovi odpověděl: „Požehnaný jsi, můj synu Davide. Dokážeš veliké věci a jistě uspěješ.“ David šel potom dál svou cestou a Saul se vrátil domů.

1 Samuelova 26:1-25

Pán Ježíš odpouští svým nepřátelům

³²K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince. ³³Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. ³⁴Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci zatím losovali o jeho šaty.b

³⁵Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“ ³⁶Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet ³⁷a říkali: „Zachraň se, když jsi židovský král!“ ³⁸Nad ním pak visel nápis řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: Toto je židovský král.

³⁹Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“ ⁴⁰Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, ⁴¹ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“ ⁴²Potom řekl Ježíšovi: „Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“ ⁴³Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

⁴⁴Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. ⁴⁵Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli. ⁴⁶Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ Po těch slovech vydechl naposled.

Lukáš 23:32-46