Příklady lidí v Bibli, kteří trpěli úzkostí nebo depresí

Boží smlouva s Abramem

15 Po nějaké době měl Abram vidění, v němž k němu přišlo Hospodinovo slovo: „Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvoje nesmírná odměna.“

² Abram odpověděl: „Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi z Damašku.“

³ Abram pokračoval: „Pohleď, nedals mi potomka; mým dědicem teď bude můj čeledín!“

⁴ Vtom k němu přišlo Hospodinovo slovo: „Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních beder!“

⁵ Vyvedl jej ven a řekl: „Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat.“ Pak dodal: „Tolik bude tvého semene.“

⁶ Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.

⁷ Řekl mu: „Já jsem Hospodin, jenž tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem.“

⁸ Abram odpověděl: „Hospodine, Pane můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?“

⁹ Řekl mu: „Přines mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě.“

¹⁰ Abram mu všechna ta zvířata přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však neroztínal.

¹¹ K mrtvým tělům se snášeli dravci, ale Abram je odháněl.

¹² Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma.

¹³ Tehdy Hospodin Abramovi řekl: „Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let.

¹⁴ Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním.

¹⁵ Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří.

¹⁶ Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“

¹⁷ Když slunce zapadlo a nastala tma, objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň.

¹⁸ V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat:

¹⁹ Kenijce, Kenizejce a Kadmonce,

²⁰ Chetejce, Perizejce a Refajce,

²¹ Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce.“

Genesis 15:1-21

Eliáš a strach

Achab pověděl Jezábel o všem, co Eliáš udělal, a jak pobil všechny proroky mečem.

2 Jezábel pak za Eliášem poslala vzkaz: „Ať mě bohové potrestají a ještě mi přidají, jestli s tebou zítra touto dobou neskoncuji tak jako ty s nimi!“

3 Eliáš dostal strach a utíkal o život. Dorazil do Beer-šeby v Judsku, kde nechal svého mládence,

4 a sám pokračoval celý den cesty do pouště. Když už nemohl dál, sedl si pod jeden jalovec a přál si umřít: „Už dost, Hospodine! Vezmi si můj život. Nejsem o nic lepší než moji otcové.“

5 Pak si pod tím jalovcem lehl a usnul. Vtom se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“

6 Rozhlédl se tedy, a hle – u hlavy má podpopelné placky a džbán vody. Najedl se, napil a znovu ulehl.

7 Hospodinův anděl se ale vrátil a dotkl se ho podruhé. „Vstaň a jez!“ řekl mu. „Máš před sebou dlouhou cestu.“

8 Vstal tedy, najedl se a napil a v síle toho pokrmu pak šel čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Choréb.

9 Tam vešel do jeskyně a přenocoval. Vtom dostal slovo Hospodinovo: „Co tu chceš, Eliáši?“

10 Odpověděl: „Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, ale synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky popravili. Zůstal jsem jen já, ale i mně teď chtějí připravit o život.“

11 On mu řekl: „Vystup na horu a postav se před Hospodina, neboť tudy projde Hospodin.“ Vtom se strhl mohutný a prudký vichr, který rval hory a tříštil skály před Hospodinem. V tom vichru ale nebyl Hospodin. Po vichru přišlo zemětřesení, ale ani v něm nebyl Hospodin.

12 Po zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm nebyl Hospodin. A po ohni – tichý, jemný hlas.

13 Jakmile ho Eliáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Vtom k němu ten hlas promluvil: „Co tu chceš, Eliáši?“

14 Odpověděl: „Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, ale synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky popravili. Zůstal jsem jen já, ale i mně teď chtějí připravit o život.“

15 Hospodin mu řekl: „Vrať se, odkud jsi přišel, a pokračuj dál k Damašské poušti. Až tam dojdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem.

16 Pak pomažeš Jehua, syna Nimšiho, za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šafatova z Abel-mecholy, pomažeš za proroka místo sebe.

17 Kdo unikne před mečem Chazaela, toho zabije Jehu, a kdo unikne před mečem Jehua, toho zabije Elíša.

18 Ponechám si však v Izraeli sedm tisíc mužů – všechny, kdo neklekali před Baalem a nelíbali ho.“

19 Eliáš tedy odešel a nalezl Elíšu, syna Šafatova, jak oře s dvanácti páry dobytka. Jedenáct párů bylo před ním a on byl u dvanáctého. Když ho Eliáš míjel, přehodil přes něj svůj plášť.

20 Elíša tam nechal dobytek a běžel za Eliášem. „Jenom políbím otce a matku,“ volal za ním, „a pak půjdu za tebou!“ Eliáš mu řekl: „Vrať se a považ, co jsem ti udělal.“

21 Elíša se obrátil, vzal volské spřežení, porazil je, uvařil jejich maso na dříví z pluhu a dal je jíst svým lidem. Potom vstal a následoval Eliáše jako jeho služebník.

1 Krákovská 19:1-21

Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho přece jako krále nad Izraelem odmítl. Naplň si roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, neboť jsem si jednoho z jeho synů vybral za krále.“

2 Samuel namítl: „Jak bych mohl jít? Saul se to dozví a zabije mě.“ Hospodin mu odpověděl: „Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: ‚Přišel jsem obětovat Hospodinu.‘

3 Jišaje pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu.“

4 Samuel tedy udělal, jak mu Hospodin řekl. Když přišel do Betléma, starší města se vylekali a vyšli mu naproti s otázkou: „Přinášíš pokoj?“

5 „Ano, pokoj,“ odpověděl. „Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a přijďte za mnou k oběti.“ Také Jišaje a jeho syny posvětil a pozval je k oběti.

6 Když přišli, uviděl Eliaba a řekl si: „To jistě bude Hospodinův pomazaný.“

7 Hospodin ale Samuelovi řekl: „Nevšímej si jeho zevnějšku ani jeho výšky, protože jsem ho odmítl. Hospodinův pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce.“

1 Samuelova 16:1-7

¹ Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.[1]

² Jako laň prahne po proudící vodě,

má duše prahne, Bože, po tobě!

³ Po Bohu, po živém Bohu žízní duše má:

Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?

⁴ Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem,

když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“

⁵ Duše mě opouští,

když na to vzpomínám,

jak jsem se zástupy chodíval,

do Božího domu se s nimi ubíral,

se zvučným jásotem a písní chval,

když o svátku se zástup radoval.

⁶ Proč jsi sklíčená, duše má,

proč jsi ve mně tak ztrápená?

Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat,

on je můj Bůh, má záchrana!

⁷ Duše má je ve mně sklíčená,

proto na tebe vzpomínám

v kraji Jordánu a Hermonu,

na vršku Micaru.

⁸ Hlubina se ozývá hlubině

ve hluku tvých peřejí,

všechny tvé vlny a tvé příboje

se valí přese mě.

⁹ Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže,

v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane –

tak zní má modlitba k Bohu mého života!

¹⁰ Zeptám se Boha, skály své:

Proč jen jsi na mě zapomněl?

Proč kvůli nepřátelským útokům

mám chodit ve smutku?

¹¹ Výsměch mých soků drtí kosti mé,

když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“

¹² Proč jsi sklíčená, duše má,

proč jsi ve mně tak ztrápená?

Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;

on je můj Bůh, má záchrana!

Žalm 42:1-12

Povzbuzení proti depresi

Radujte se vždycky

Jak vás miluji, bratři moji, jak po vás toužím! Jste mojí radostí a korunou! Takto tedy stůjte v Pánu, milovaní. ² Prosím Evodii a prosím Syntychu, aby měly stejné smýšlení v Pánu. ³ Prosím i tebe, věrný spojenče, abys jim pomáhal. Vždyť spolu se mnou vedly zápas za evangelium spolu s Klementem a s mými dalšími spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života.

⁴ Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! ⁵ Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko. ⁶ O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, ⁷ a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

⁸ Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte. ⁹ Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.

Filipským 4:1-9

Poklad v hliněných nádobách

Taková je služba, kterou jsme z Božího milosrdenství přijali, a proto se nevzdáváme. ² Odmítáme hanebné tajnůstkaření, vychytralé praktiky a překrucování Božího slova. Místo toho jasně říkáme pravdu před Bohem a každý, kdo má svědomí, to může sám uznat. ³ Pokud je naše evangelium pro někoho zahalené, je to pro ty, kdo hynou. ⁴ Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím. ⁵ (Nehlásáme přece sami sebe, ale Krista Ježíše jakožto Pána, a pokud jde o nás, jsme vaši služebníci pro Ježíše.) ⁶ Tentýž Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“ a ten zazářil v našich srdcích, aby nás osvítil poznáním Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.

⁷ Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby bylo zřejmé, že ta úžasná moc je Boží, a ne z nás. ⁸ Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; ⁹ býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni. ¹⁰ Stále na vlastním těle zakoušíme umírání Pána Ježíše, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život. ¹¹ My živí, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život. ¹² V nás tedy působí smrt, ale ve vás život.

¹³ Protože však máme stejného ducha víry, o níž se píše: „Uvěřil jsem, a tak jsem promluvil,“b i my věříme, a tak mluvíme. ¹⁴ Víme totiž, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí skrze Ježíše i nás a spolu s vámi nás přivede před svou tvář. ¹⁵ To všechno se děje pro vás, aby se milost šířila ke stále dalším lidem, a k Boží slávě tak rostla i vděčnost.

¹⁶ Proto se nevzdáváme. Ačkoli totiž navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den. ¹⁷ Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. ¹⁸ Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.

2 Kor 4:1-18

¹⁷ Pokud jde o chlubení, nemluvím teď z Pánova pověření, ale jako blázen. ¹⁸ Když se mnozí chlubí tak tělesně, pochlubím se i já. ¹⁹ Vy, takoví mudrci, si přece na blázny potrpíte! ²⁰ Klidně snášíte, když vám někdo poroučí, když vás někdo vyjídá, okrádá, ponižuje, fackuje! ²¹ Zahanbeně přiznávám, že já na něco takového sílu nemám.

Čím se však někdo tak troufale chlubí, (mluvím jako blázen:) na to si troufám i já. ²² Jsou to Hebrejové? Já také! Jsou to Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také! ²³ Jsou Kristovi služebníci? (Mluvím jako pomatenec:) Já více! Měl jsem mnohem více práce, nesčetněkrát jsem byl bit, mnohokrát ve vězení, často na prahu smrti. ²⁴ Pětkrát jsem od Židů dostal devětatřicet ran. ²⁵ Třikrát jsem byl bit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, strávil jsem noc a den v moři. ²⁶ Stále na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován svými rodáky, ohrožován pohany, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři, ohrožován mezi falešnými bratry. ²⁷ Tolik dřiny a vyčerpání, tolik bezesných nocí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půsty, vím, co je chlad a nahota. ²⁸ Kromě toho všeho na mě denně doléhá ještě starost o všechny církve. ²⁹ Když je někdo slabý, neslábnu snad s ním? Když někdo hřeší, nesžírám se snad?

³⁰ Když už se musím chlubit, pochlubím se svými slabostmi. ³¹ Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista ať je požehnaný navěky – on ví, že nelžu! ³² Když jsem byl v Damašku, místodržitel pověřený králem Aretou dal hlídat město, aby mě zajal. ³³ Oknem v hradbě mě ale spustili dolů v koši a tak jsem mu utekl.

2 Korinstkým 11:17-33