Kniha Tobiáš je dokončena – přečtěte si příběh o vysvobození a uzdravení

Od jara se naplno rozběhly práce na překladu Deuterokanonických knih. Jak jsme již dříve uvedli v našem bulletinu (viz dále v článku) rozhodli jsme se je zpřístupnit čtenářům také v textu překladu Bible21. Z těchto knih čerpal Jan Hus i Jan Ámos Komenský a byly po staletí součástí Bible kralické. Věříme, že budou přínosem pro mnohé a také otevřou dveře pro celou Bibli21 i pro čtenáře, kteří bez nich považují Bibli za nekompletní.

Do překladatelského týmu se zapojil PhDr. Jiří Pavlík, Ph.D, proděkan Husitské teologické fakulty a odborník na antickou řečtinu. Redakční práce se ujal Alexandr Flek a samozřejmá je spolupráce dalších odborníků na češtinu. Prosíme o modlitby za celý překladatelský tým.

Již nyní si můžete přečíst první z těchto knih, knihu Tobiáš, která je k dispozici na našich stránkách ve formátu „pdf“.

Článek z bulletinu „Podzim 2009“
A. Flek: Projekt Bible21 pokračuje překladem deuterokanonických knih
Jak jsme vás již informovali, projekt Bible21 bude nyní pokračovat překladem deuterokanonických knih. Rádi bychom vám zde nastínili, o jaké knihy jde a proč je chceme přeložit a vydat.

Existují v zásadě dva různé rozsahy (neboli kánony) Starého zákona. První z nich je nazýván Palestinský kánon a zahrnuje tzv. Hebrejskou Bibli. To jsou knihy, které se dochovaly v původním hebrejském znění a byly uznány za svatá písma judaismu na synodě židovských učenců v Jamnii roku 90 n. l. Tento kánon uznávají za závazný ve shodě s židy také protestanti, pro které tyto spisy tvoří všech 39 knih Starého zákona.

Ostatní křesťané, zejména katoličtí, ale zastávají širší, tzv. Alexandrijský kánon, který vychází ze Septuaginty. To byl řecký překlad Písma, který pořídili egyptští židé ve 3.–2. stol. př. Kr. Tato verze obsahuje několik spisů, které se v hebrejštině nedochovaly. Jsou to knihy Judit, Tobiáš, Sirachovec, Kniha moudrosti, 1. a 2. Makabejská, Baruch, dále dodatky k Danielovi a řecká verze knihy Ester.

Z citací v Novém zákoně i v raně křesťanské literatuře vyplývá, že právě řeckou Septuagintu, psanou tehdejší „světovou řečí“, používali jako svou Bibli první křesťané. V prvních staletích ovšem církev nepovažovala za nutné jasně vymezit, které spisy mají být považovány za autoritativní, inspirované Písmo svaté. Katolické církevní koncily nakonec prohlásily za závazný právě širší, Alexandrijský kánon, tento postoj ale nebyl nikdy přijímán bez výhrad. Např. Órigenés nebo Jeroným byli zastánci užšího, hebrejského kánonu. Na tento postoj později navázal Martin Luther a celá protestantská reformace. Nicméně i Luther choval deuterokanonické knihy v úctě a zařadil je (pod tehdejším označením „Apokryfy“) do svého překladu Bible. V předmluvě k Apokryfům prohlásil, že ačkoli nemají stejnou váhu a autoritu jako knihy hebrejského kánonu, přesto je pro křesťany „užitečné a dobré je číst“.

Také české překlady Bible vycházely běžně v rozsahu širšího kánonu. V šestidílné Bibli kralické (1579-94) tvořily Apokryfy pátý svazek. Právě tak byly součástí posledního kralického vydání z r. 1613. Bible bez těchto knih se vlastně tisknou teprve od r. 1826, kdy v Britské a zahraniční biblické společnosti převážili radikální odpůrci Apokryfů. Protože šlo téměř o jedinou instituci, která se tehdy o tisk Bible starala, rozšířila se v západním světě právě její kratší podoba. I Bible kralická se pak začala tisknout bez Apokryfů, a takto vycházela (až na výjimky) až do současnosti.

Věřící mimo okruh protestantských církví se ovšem bez deuterokanonických knih neobejdou, a tak se dnes Bible stále častěji tisknou také v rozsahu širšího kánonu. U překladů, které mají ambici širokého ekumenického použití, je to dokonce samozřejmostí. Např. Český ekumenický překlad vyšel nejprve bez deuterokanonických knih (1979) a posléze s nimi (1985). Každý si tedy může vybrat podle svého uvážení.

A právě takovou volbu bychom rádi do budoucna nabídli i čtenářům Bible21. Koneckonců, tento překlad se od počátku odvolával na dědictví Bible kralické, která „Apokryfy“ původně obsahovala. Během práce na překladu jsme v edici Nová Šestidílka postupně vydali zatím jen pět dílů (Nový zákon, Knihy Mojžíšovy, Historické, Poetické a Prorocké). Je tedy namístě, abychom tuto ediční řadu dokončili vydáním Deuterokanonických knih. Plánujeme je vytisknout jako samostatný svazek v roce 2012, a to především jako prémii pro členy pro Klubu B21.

V roce 2013, kdy uplyne 400 let od posledního kralického vydání, bychom náš projekt rádi dovršili publikací Bible21 s deuterokanonickými knihami. Samozřejmě, že budeme i nadále vydávat také verzi bez nich. Bible21 se tak bude moci dostat ještě k širšímu okruhu čtenářů než dosud. A to je náš cíl – více Biblí pro více lidí. Děkujeme, že za tímto cílem můžeme jít i nadále spolu s vámi!